Druhý krátký život Bree Tannerové

„Jmenovala se Victoria,“ odpověděl rusovlasý. číst dál

Několik minut jsem mlčela jako pěna. Slyšela jsem tlumené hlasy, mezi nimi Carlisleův a Esméin, ale i nějaké další, které jsem neznala. číst dál

Vyhledal mě očima a přidal na tempu. Myslel si, že je Fred se mnou? Riley už Freda nikdy neuvidí. číst dál

Domů jsme běželi spolu s ostatními, ale udržovali jsme si od nich bezpečnou vzdálenost. Fred se na mě párkrát podíval, jako by mi chtěl něco říct, ale nakonec si to pokaždé rozmyslel. číst dál

Sklopila jsem oči a celá se chvěla. Raoul svým úsměvem napodobil Rileyho. Téměř jsem viděla, jak se v Raoulově hlavě otáčejí ozubená kolečka. V budoucnosti už nebude muset zabíjet své oběti rychle, bude si je moct vychutnat. číst dál

Co by se tím změnilo, pokud by nelhali, pokud by nám na rovinu řekli, že den je stejně bezpečný jako noc? Představila jsem si, jak by to vypadalo, kdybychom nemuseli trávit dny zamčení v temném sklepení, kdyby si dvacet jedna upírů – teď už možná míň, záleželo na tom, jak mezi sebou vycházeli ti venku na lovu – mohlo svobodně dělat, co by je napadlo. číst dál

Následovala dlouhá pauza prostá veškerých romantických zvuků. I na tu vzdálenost jsem poznala, že mezi nimi zavládlo napětí. číst dál

Diego se zasmál. „Už vím, z čeho ty historky vzešly. Přestav si, kdybys byla člověk a viděla tohle. Určitě by sis myslela, že tamhleten chlápek prostě vzplanul.“ číst dál

Tohle hluboké, tiché bručení mohlo přijít jen od Freda. V doslechu jsem se zjevně nacházela jen já. Mluvil se mnou? číst dál

Už teď, po jedné noci, by pro mě bylo těžké, kdybych si neměla s kým promluvit. číst dál

„Bylo mi... no... asi patnáct. Skoro šestnáct. Nepamatuju si to... možná už jsem měla po narozeninách?“ snažila jsem se na to vzpomenout, ale kvůli posledním pár hladovým týdnům se všechny vzpomínky ztrácely v mlze a mě podivným způsobem rozbolela hlava, když jsem je zkusila očistit. Potřásla jsem hlavou a nechala to plavat. číst dál

Odpověděla jsem mu po pravdě. „Jo, vlastně jsem nad tím přemýšlela.“ číst dál

Mrštila jsem s ní proti zdi a popřela se o ni zády. Obranné postavení, jen tak pro jistotu. číst dál

Z MALÉHO KOVOVÉHO PRODEJNÍHO AUTOMA-tu se na mě šklebil novinový titulek: SEATTLE V OHROŽENÍ – SMRT SI ZNOVU VYBÍRÁ SVOU DAŇ! Tenhle jsem zatím neviděla. Nějaký kamelot musel automat doplnit. Měl štěstí, že nezůstal někde poblíž. číst dál

Žádní dva autoři nepřemýšlejí o věcech stejným způsobem. Každého z nás inspiruje a motivuje něco jiného; máme vlastní důvody, proč s námi některé postavy zůstávají, zatímco jiné mizí v zastrčených rezervních složkách. Já osobně jsem nikdy nepřišla na to, proč si některé moje postavy začnou žít po svém, ale když se to stane, vždycky jsem moc šťastná. Takové postavy se výborně píšou a jsou to právě jejich příběhy, které si zaslouží dokončení. číst dál