Škola noci 3 - Vyvolená

„Kristova noho!“ vyjekla Shaunee a klopýtla. Musela se chytit Erin, aby neupadla. číst dál

Když se ozvaly kroky, myslela jsem, že se vrací Darius, aby mě zkontroloval. Pokusila jsem se trochu ovládnout, otřela si rukávem oči a potlačila slzy, jak jen to šlo. číst dál

„Pusťte mě. Okamžitě.“ Hlas mojí nejlepší kámošky zněl drsně, napjatě a vůbec se k ní nehodil. Zabralo to dokonale. Damien i dvojčata ji bez otálení přestali objímat. číst dál

Vzhlédla jsem k němu, úplně ztuhlá úlekem. Pořád jsem si nezvykla na jeho znamení. Vypadalo osobitě, nádherně a byl s ním ještě hezčí. číst dál

Ležela jsem na Lorenovi omámená sladkým oparem smyslnosti. Pohladil mě po zádech a pak začal přejíždět prsty po mém tetování. číst dál

Na rozdíl od chvíle, kdy umírala Stevie Rae, jsem neztuhla ani nezaváhala. číst dál

Samozřejmě mě nachytali, jak se plížím zpátky do školy. Přeletěla jsem zeď (ano, doslova přeletěla, bylo to absolutně boží) a poměrně slušnou rychlostí zamířila ke koleji, když vtom jsem jim vběhla přímo do náruče. Cestu mi zahradila skupina dospělých upírů a starších studentů obklopená nejmíň desíti skálopevnými bojovníky (zahlédla jsem tam i dvojčata s Damienem, což jasně dokazovalo, že Neferet hodlá využít moji radu prefektů). Strnule jsem zůstala stát ve stínu velkého dubu, zadržela dech a modlila se, ať mě zachrání moje zbrusu nová schopnost být neviditelná (i když lepší výraz by asi byl „mlhavá“). Smůla. Neferet se najednou zarazila a s ní se poslušně zastavili i všichni ostatní. Velekněžka naklonila hlavu ke straně a přísahám, že zavětřila jako bloodhound. Potom sjela očima ke stromu, za kterým jsem se schovávala, a zavrtala pohled přímo do mě. V tu chvíli jsem ztratila koncentraci. Po kůži mi přeběhl záchvěv a to už jsem věděla, že s neviditelností je konec. číst dál

Přesvědčovala jsem samu sebe, že tenhle rituál proběhne úplně v pohodě. Prostě rychle vyvolám kruh, pomodlím se za profesorku Nolanovou, oznámím, že Afrodita se vrací do Dcer temnoty (i když to bude všem jasné, jakmile prokáže svoje nadání pro zemi) a že jsem se rozhodla odložit nominaci potencionálních členů rady prefektů na konec školního roku, protože jsme teď všichni moc ve stresu a nehodí se to. Bude to úplně jednoduchý obřad, chlácholila jsem pořád dokola svůj rozbouřený žaludek. Vůbec ne jako minulý měsíc, když umřela Stevie Rae. Dneska se nic podobného nestane. Převlékla jsem se a řekla si, že líp už se stejně připravit nedokážu, a tak jsem otevřela dveře – a vrazila do Afrodity. číst dál

No, to jsem teda fakt moc nezvládla. Nejen že jsem se s Heathem nerozešla, ale ještě jsem asi náš otisk zesílila. A navíc jsem možná zavinila smrt dvou lidí. Zachvěla jsem se. Bylo mi pěkně mizerně. Co to do mě proboha vjelo? Sála jsem Heathovu krev a parádně si to užívala (ach jo, stává se ze mně pěkná rajda), když se k tomu připletli ti otravní chlapi a v tu chvíli jako by mě někdo přepnul z normální Zoey na šíleného upířího zabijáka. Souvisí to nějak s otiskem? Začnou upíři vidět rudě, když je jejich lidský partner v nebezpečí? číst dál

„Heathe, neodbíhej od tématu.“ Horko, které se mi rozlilo po těle, jen umocnilo moji netrpělivost. „Podzemí. Chtěla jsem, abys mi pověděl, co si pamatuješ.“ číst dál

Poznala jsem hned, že Heath se právě vrátil do města, protože mi přetrhl sen. Ležela jsem na sluníčku (vidíte, muselo se mi to zdát) na velké nafukovací matraci ve tvaru srdce uprostřed jezera Spritu (nechtějte vědět proč), když vtom najednou všechno zmizelo a do hlavy mi vtrhl Heathův známý hlas. číst dál

Erik na mě bude děsně naštvaný. Když jsem vyběhla z kuchyňky, v jedné ruce plechovku coly a v druhé batoh plný krve, dvojčata se rozvalovala ve svých oblíbených křeslech a koukala na Spider-Mana 3. číst dál

Pak už se všechno odehrávalo hrozně rychle, ale mně připadalo, jako by se to dělo někomu cizímu, kdo se dočasně usídlil v mém těle. Neferet se okamžitě ujala vedení. Prohlédla si mě i Afroditu a (k mé smůle) rozhodla, že já jsem na tom líp, a tudíž je dovedu k tělu. Zavolala Draka Lankforda a ten se za okamžik objevil, po zuby ozbrojený. Chvíli s velekněžkou diskutovali o tom, kolik bojovníků už se vrátilo z dovolené. Vzápětí dorazili dva vysocí svalnatí upíři, které jsem tak trochu znala od vidění. Ve škole vždycky byli nějací dospělí, buď jen na návštěvě, nebo tady přímo bydleli. Když jsem nastoupila do Školy noci, brzo jsem zjistila, že upíří společnost je matriarchální, což znamená, že hlavní slovo v ní mají ženy. Neznamená to, že si mužů míň váží. Muži mají stejná práva a tak, ale jejich nadání obvykle má spíš fyzický charakter, kdežto ženy bývají obdařené po intelektuální a duševní stránce. Pro tuhle chvíli bylo podstatné, že upíří muži jsou skvělí bojovníci a ochránci. S těmihle dvěma svalovci a s Drakem a s Lorenem jsem si připadala absolutně v bezpečí. číst dál

„Vysaď mě u tajného vchodu. Pořád nemám zájem, aby si ostatní mysleli, že se spolu bavíme,“ řekla Afrodita. číst dál

Když jsem Afroditě zatrhla diskuzi o Stevie Rae, obrátila jsem se zpátky k televizi. Nedokázala jsem však v klidu sedět. Po chvíli jsem vstala, zatáhla závěsy a pozavírala okenice, ale to mi zabralo jen pár minut, a tak jsem zamířila do kuchyně a prohlédla si zásoby ve skříňkách. Už dřív jsem si všimla, že v ledničce je karton balené vody Perrier, pár láhví bílého vína a několik kusů takového toho drahého cizího sýra, co smrdí jako zapařené nohy. V mrazáku bylo maso, ryby zabalené v hnědém papíře a led. Ve skříňkách jsem sice našla leccos, ale samé hnusy, co jedí pracháči. Znáte to, konzervy s rybičkami, které nemají ani odříznuté hlavy, uzené ústřice (ble), další podezřelé maso, sklenice s nakládanými podivnostmi a neochucené krekry v dlouhých krabičkách. Po pořádné cole ani stopa. číst dál